Dobrý den, přátelé,
Podíváme se dnes společně na život v KORPORÁTNÍM SKLENÍKU.
Život robota či otroka svých finančních závazků a svých nadřízených a majitelů firem?
Zamysleli jste se v poslední době nad KVALITOU svého života?
Kolik hodin denně trávíte v zaměstnání , kolik hodin denně strávíte cestou do práce?
Kolik hodin denně Vám zbývá čas na své děti, na partnera či vaše záliby ?
Jak je na tom Vaše zdraví?
I nad tímto/ kromě vašeho zdraví/ se zamysleli majitelé velkých nadnárodních společností a začali stavět, hlavně ve velkých městech – KORPORÁTNÍ VÍCEÚČELOVÉ SKLENÍKY,ale z jiného pohledu.
Není důvodem to, abyste byli dříve se svými blízkými doma, ale abyste byli výkonnější a mohli být déle v práci.
Nedávno jsem šla na pracovní jednání za jednou moji klientkou právě do takového skleníku, kdy jedna z velkých českých bank vybudovala v Praze neskutečné multifunkční monstrum, kdy kromě realizace vaší dovolené, zde naleznete úplně všechno / jesle, školka, kadeřnictví, poliklinika, fittnes, restaurace, kavárny, jídelny, manikúra, pedikúra, masáže…../.
Na první pohled si řeknete – no to je super, mám všechno pohromadě, nemusím nikde lítat, přejíždět z jednoho konce Prahy na druhý. S tím se dá naprosto souhlasit a s tímto účelem se tato monstra stavějí – MĚSTO VE MĚSTĚ, které opouštíte mnohdy ve 20.00 hodin a ráno v 8.00 hodin si vkládáte svou čipovou kartu do vstupního turniketu / jako do metra/ a jste tam zavřená se svým dítětem do večerních hodin. Ve skleníku, pod dohledem. Čip Vás registruje i při vstupu a výstupu z kanceláře, jak dlouho jste na obědě, dokonce i s kým, všechny prostory prosklené, žádné soukromí, open office samozřejmostí. Na chodbách i ve společných prostorách davy zaměstnanců, šrumec jak na ulici.
Závist, možnost Vás nachytat při něčem, co se nesmí či nemá, na Vás číhá na každém rohu s důsledkem možnosti sesazení z pracovní pozice či dokonce výpovědí. Do teď jsem to vídala pouze ve filmech a nyní jsem byla součástí realityJ
Zaměstnanci vystresovaní, jestli si náhodou nepovídají s někým po obědě moc dlouho, jestli je někdo nesleduje či dokonce neposlouchá. Zaměstnanci pobledlí, bez známek optimismu a zdravého života. Nebylo mi tam v tom betonovém proskleném bunkru vůbec příjemně a tito lidé tam tráví většinu svého života.
Mají sice zajímavé výplaty, ale ZA JAKOU CENU? Kdy si ty peníze užijí? Na co mají byty či dokonce rodinné domy za milióny, kdy právě tyto závazky je tlačí k tomu, aby vedli svůj život v korporátním skleníku a byly tam dokonce vychovávány i jejich děti?
Už při příchodu do těchto prostor , kdy na recepci jsem se musela prokázat občanským průkazem ,poté dostala též Hostovskou čipovou kartu a počkala na vystresovanou klientku, mi nebylo dobře.
Moje klientka si mne vyzvedla na recepci a po průchodu vstupním turniketem jsme vyjely eskalátory do horní vstupní rozlehlé haly, odkud bylo vidět do mnoha kanceláří. Poté jsme usedly do jedné z kaváren a začaly si povídat o jejím zdraví a o možnosti úniku z tohoto strašného života.
Klientka má již zdravotní problémy ve svých 30 letech, kdy se domů vrací denně kolem 21. hodiny, avšak kvůli finančním závazkům nemůže jinak. Během našeho rozhovoru jsme byly několikrát vyrušeny různými šéfy, kteří evidentně sledovali náš rozhovor. Po 20 min jsem rozhovor ukončila s tím, že v těchto prostorách nemá smysl pokračovat v jakémkoliv dialogu a řešení jejího zdravotního i existenčního problému. Bohužel paní nenašla jediný volný termín se se mnou potkat mimo prostory této strašidelné budovy – masové ničení zdraví lidí – vytváření lidských robotů. Jediný čas, který našla, bylo ve 22 hodin J nebo o víkendu. Co na to říct? Našly jsme jediné řešení – SKYPE ve 22 hodinJ Smutné, že?
Nežijte takovýto život kontaktujtě mě a já Vám pomohu začít naplno žít kvalitně.
Po opuštění této budovy jsem se musela venku před budovou posadit na lavičku, bylo mi zle z představy, že bych snad byla někdy někde takhle zaměstnaná nebo snad moje děti !!!!
Jsem nesmírně hrdá, že jsem nikdy v životě nemusela nic takového podstupovat a že jsem vždy , kromě dvou let po škole , byla podnikatelkou s volnou pracovní dobou, pestrostí práce, schůzek, dostatku času na své děti. Jsem velmi ráda, že moje děti nikdy nepoznaly Mateřskou školku do 19 hodin ve skleněné studené budově, jsem nesmírně hrdá, že většinu života jsem strávila prací sama na sebe a své milované děti a nikdy a nikomu se nepodařilo ze mne udělat KORPORÁTNÍHO BEZDUCHÉHO VYSTRESOVANÉHO ROBOTA, kterého opotřebovaného vyhodí ze dne na den.
Nikdy jsem nepoznala to, že bych nemohla pro své dítě do školky včas nebo když onemocnělo, nikdy moje děti nezažily chodit do školky již v 7.30 hodin a odcházet v 19 hodin.
JAK DLOUHO CHCETE TAKHLE ŽÍT?
JAKÝ OBRAZ ŽIVOTA DÁVÁTE SVÝM DĚTEM?
Jestli se potýkáte s tímto problémem a máte už toho dost, napište mi, ráda pomohu jak po zdravotní stránce, tak po stránce životní změny.
Všechno jde, jen si potřebujete určit priority a tou hlavní prioritou je vaše zdraví a vaše děti, nic jiného není pro Vás na světě důležitějšího !!!!!
Vaše Iveta